Speleologie

Vědní obor, disciplína nebo vrcholový sport? Vše v jednom! Těžiště činnosti spočívá zejména v podzemním bádání, objevování a dokumentaci doposud neznámých podzemních prostor, jeskyní a propastí. Snaha objevit neznámé doposud nepoznané podzemní labyrinty, je velmi silnou motivací. Speleologové přinášejí veřejnosti prostřednictvím mapových studií a foto-dokumentací, odborných přednášek a vědních prezentací objasnění vzniku krasových jevů, vysvětlují jejich funkci a vývoj. Speleologie obnáší mnohdy i týdenní pochody neprostupnou džunglí a nehostinnou krajinou. Dále pak týdny, měsíce a mnohdy roky mravenčí práce a dokumentace při skládání pomyslné mozaiky každého metru doposud neznámých krasových oblastí, jeskyní a propastí. Míst tak hlubokých a odlehlých, že speciálně vycvičenému týmu speleologů trvá několik dlouhých dnů, než stanou na nejnižších místech pod povrchem planety Země, za přispění těch nejmodernějších technologií a s využitím mnoha podzemních postupových táborů.
 

Stejně jako existují horolezecké výzvy v podobě odlehlých a těžce dostupných stěn a strmých vrcholů, kdesi v ledových pustinách Himálaje a Karakoramu, stejně tak potom existuje identické šimrání u speleologů. Co je však u horolezců směrem nahoru, znamená u speleologů to samé, obráceně dolů. Zatímco v horách dnes přesně známe geografické rozmístění jednotlivých vrcholů, jejich počet, neměnnou výšku, evidenci počtu úspěšných a neúspěšných pokusů o jejich dobytí, ve speleologii to je diametrálně odlišné. Je tu jen svět tmy a netknutého prostoru, kde čas jako kdyby se zastavil. Nikdo totiž neví, kde je nejdelší, největší nebo nejhlubší jeskyně. Jde jen o proměnnou konstantu v relativním čase. Neznámé jeskyně, hluboké propasti a obrovité říční systémy jsou posledními bílými místy na mapách světa. Objev těch největších a nejhlubších jeskyní se dá přirovnat k dosažení čtvrtého pólu na Zemi.